Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury,
s jasnýma očima a řečmi pánů návzdory,
sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná
a že se lidem výhýbá a s ďáblem pletky má.

Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou již krávy zabíjí
a od kud ta moc vychází, to každý dobře ví.

Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když ji vedli městem všichni kolem volali,
už konec je s tvým řáděním až nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla poletíš.

Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění,
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí, tou mocí čarovnou.

Jiný zas na kříž přísal, že její kouzla zná,
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná,
je třeba jednou pro vždy ukončit ďábelské řádění
a všichni křičeli jak posedlý na šibenici s ní!

Spektrální důkazy pečlivě byli zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený,
je přece v knize psáno, nenecháš čarodejnici žít,
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít.

Zuzana stále krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněly klenbou s tichou ozvěnou,
pohrdám vámi neznáte nic nežli samou lež s klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám.

Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenicí,
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
a ona stále bezbraná, však s hlavou vzytčenou,
zemřela tiše samotná pod letní oblohou.